Hledat

Ubytování

Důležité informace o Egyptě

Egypt oficiálně Egyptská arabská republika, je země, jejíž většina se nachází v severní Africe, na Sinajském poloostrově. Egypt je tedy mezikontinentální země a nejsilnější stát v Africe, oblasti Středomoří a islámského světa. Rozloha Egypta je asi 1.010.000 km2 (390000 sq mi). Egypt hraničí se Středozemním mořem na severu, v pásmu Gazy a Izraelem na severovýchodě, Rudým mořem na východě, na jihu se Súdánem a Libyí na západě.

Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí v Africe a na Středním východě. Velká většina z odhadovaných 79 milionů lidí žije poblíž břehů řeky Nil, na ploše asi 40.000 km2 (15.000 sq mi), kde se nachází jediná orná půda. velké plochy Sahary jsou řídce obydlené. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, přičemž většina v hustě obydlených centrech jako Káhira, Alexandrie a dalších velká města v deltě Nilu.

Egypt je známý především díky starověké Egyptské civilizaci a několika světově proslulých památek, včetně pyramidového komplexu v Gize a jeho Velká sfinze. Jeho starobylé ruiny jako například Memphis, Théby, Karnak a Údolí králů, jsou velmi vhodné na archeologické studie a artefakty z těchto míst se nyní vystavují v hlavních muzeích po celém světě.

Egypt má jednu z nejrozvinutějších a diverzifikovaných ekonomik na Středním východě. V odvětvích, jako jsou cestovní ruch, zemědělství, průmysl a služby jsou na vysoké stejnou úrovni. Egyptská ekonomika se rychle rozvíjí, zčásti v důsledku právních předpisů zaměřených na přilákání investorů.

Geografie

egypt_geographie.gif

Geografie Egypta se týká dvou oblastí: jihozápadní Asie a severní Afriky.

Egypt je rozložen na pobřeží Středozemního moře a Rudého moře. Je to země, která hraničí s Libyí na západě, v pásmu Gazy a Izraelem na východě a Súdánem a na jihu. Rozloha je 1.001.449 km2. Egypt má rozlohu přibližně stejnou jako Texas a Nové Mexiko dohromady. Egypt je čtyřikrát větší, Velká Británie, a dvakrát tak velký jako Francie. nejdelší přímá vzdálenost v Egyptě od severu k jihu je 1024 km, zatímco z východu na západ opatření 1,24 tisíc km. Více než 2.900 km pobřeží je podél Středozemního moře. Záliv Suez, záliv Aqaba a Rudé moře představují egyptské námořní hranice.

Jedním z nejdůležitějších rysů Egypta je Nil, který je 320 km (200 mil) ohnut v saharské poušti. Tato funkce je již dlouho záhadou geografů, protože většina řek by šla rovnou k moři. Místo toho cestuje přes jedno z nejsušších míst na Zemi a přináší životodárnou vodu.

Nil

Nil je napájen dvěma řekami, Modrám Nilem a Bílým Nilem, což je důvod proč není vysušen během suchého období. V jedno období tam bylo asi šest takových přítoků, ale nakonec se vyschly.

Každý rok Nil zaplavuje různé oblasti, protože sníh na horách taje a řeka tak přináší živiny ve formě bahna. Toho bahno zbylo na místě, když voda zse ustupovala, takže zde zůstala mokrá živina pro různé rostliny. Starověcí Egypťané používali povodní pro zahradnické a domácí použití.

Egypťané pěstují mnoho plodin jako: pšenice, ječmen, luštěniny, salát, cibule, dvouzrnka, pórek, kopr, vinné hrozny, melouny a tykve. Také pěstovali stromy, jako datlovník a eukalyptus. Některé z jiných rostlin, které používají, jsou květiny, typu lilie a lotos, tamaryšek, papyrus, akát, Poinciana a jacaranda. Z těchto rostlin se vyrábějí i oleje. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se olivy nepěstují v Egyptě.

Starověcí Egypťané nebyli jedinými „živočichy“, kteří využívali Nilu. Bylo tam i mnoho druhů ryb a měkkýšů, ale vrchní třída ryby z Nilu nejedla, protože byly považovány za nečisté. Starověcí Egypťané uctívali krokodýli, kteří žili v Nilu. Bylo tam také mnoho ptáků a zvířat, jako je velbloud, hadi, štíři, králíků a jiní drobní hlodavci, hroši, dobytek, antilopy, gazely, hyeny a samozřejmě kočky a psi. Prasata byla považována za nečisté a jestliže se osoba omylem dotkla prasete, museli se okmažitě vykoupat. Jediní lidé, kteří se mohli dotknout prase byli chovatelé prasat a ti byli považováni za nejnižší hodnost.

Politika

Egypt je tzv. prezidentská republika, kdy prezident je jak hlava státu tak hlava vlády, a systému dominují Národní demokratické strany. Výkonná moc je vykonávána vládou. Legislativa je vložená v jak vládě, tak v Lidovém shromáždění.
Egypt je republikou od 18. června 1953. Od vyhlášení republiky, mají čtyři Egypťané sloužil jako prezidenti. První prezident, byl Mohamed Naguib. Čtvrtý a úřadující prezident je Mohamed Hosni Mubarak, který byl prezidentem Egypta od 14.října 1981, po atentátu na bývalého prezidenta Mohammeda Anwara El-Sadata. Mubarak v současné době slouží své páté funkčního období. On je vůdce vládnoucí Národní demokratické strany. Premiér Ahmed Nazif byl místopřísežný v jako předseda vlády dne 9. července 2004, po rezignaci Atef Ebeid z úřadu.

Parlament

Parlament Egypta je dvoukomorový zákonodárný a  je umístěn v Káhiře, hlavním městě Egypta. Jako legislativní odvětví egyptské vlády, parlament schvaluje zákony, schvaluje obecnou politikou státu, obecný plán pro hospodářský a sociální rozvoj a ze souhrnného rozpočtu státu dohlíží na práci vlády. Parlament má sílou hlasování ovlivnit prezidenta republiky, nebo vyměnit vládu a jejího premiéra hlasováním o ne-důvěře.

Lidové shromáždění

Lidové shromáždění je hlavní zákonodárný orgán.  Ze shromáždění 454 poslanců, 444 jsou přímo voleni a zároveň ne více než 10 může být jmenováno prezidentem (článek 87 Ústavy). Ústava si vyhrazuje padesát procent sestavy sedadel pro „dělníky a rolníky“.  Shromáždění je  na dobu pěti let, ale může být rozpuštěno dříve prezidentem. Všechna sedadla jsou volena  v každých volbách.  Čtyři sta míst je voleno na použití poměrného zastoupení, zatímco zbývající čtyřicet-čtyři je voleno  většinou hlasů.

Šúra je 264-členná horní komora parlamentu od roku  1980. V šúře je 176 členů přímo volených a 88 členů jsou jmenováni prezidentem republiky na šest let. Jedna polovina šúry je obnovována každé tři roky. Šúry legislativní pravomoci jsou omezené.

Parlamentní volby

V současné době existuje osmnáct uznaných politických stran z celého politického spektra. Vytváření politických stran na základě náboženství je zakázané Ústavou. Oficiální opozice  jako je Muslimské bratrstvo, je aktivní v Egyptě a vyjádřuje své názory veřejnosti. Jsou zastoupeny na různých úrovních v rámci politického systému. Nicméně  moc je  soustředěna v rukou prezidenta republiky a Národní demokratické strany.

Od listopadu 2000 mají volby větší transparentnost než v předešlých letech. Vstoupil totiž v platnost zákon, který nařizuje sledovat volební místnosti. Na druhé straně, opoziční strany i nadále podávají  stížnosti na volební manipulaci ze strany vlády. Navíc, mnoho Egypťanů má pocit, že jejich hlasy jsou sledovány.

Ekonomika

Do svržení krále v roce 1952

V letech 1850 až 1930 byl Egypt klasickou zemí třetího světa, jejíž ekonomika byla závislá na vývozu jedné komodity. V případě Egypta se jednalo o bavlnu. Snaha o industrializaci země byla neúspěšná především kvůli celním omezením vyplývajícím ze smlouvy s Velkou Británií.

I přes nedostatečnou industrializaci ekonomika po celé devatenácté století rychle rostla. Rozvíjelo se však pouze bavlnářství a podpora dopravy a finančních ústavů. Rychlý hospodářský růst skončil kolem roku 1900. Tím, že se pěstovala pouze bavlna, postupně docházelo k vyčerpání půdy. Zpět na původní úroveň se její výnosy dostaly až v roce 1940, a to zásluhou investic do hnojiv a odvodnění. Pokles produktivity v zemědělství vedl ke stagnaci hrubého domácího produktu (HDP) v období od konce první světové války až do roku 1952. Ekonomická krize vedla v tomto roce ke státnímu převratu.

Ekonomika za prezidentů Násira a Sadata

Nový režim kladl podstatně větší důraz na hospodářský rozvoj než monarchie. Avšak analýza ekonomického vývoje tohoto období je komplikována tím, že je obtížné získat spolehlivé statistiky. Podle odhadu HDP ve stálých cenách rostl v letech 1955 až 1975 asi o 4,2% ročně. To bylo 1,7 násobek růstu počtu obyvatel. V období mezi roky 1967 a 1975 však dosahoval růst jen 3,3%. Zpomalení bylo způsobeno nejen stagnací průmyslu i zemědělství, ale i náklady na vedení válek s Izraelem. K nárůstu došlo teprve v roce 1975 po prudkém nárůstu cen ropy. Dostupná data ukazují, že v letech 1975 a 1980 HDP rostl o více než 11% ročně. Od poloviny 80. let se růst HDP zpomalil v důsledku stagnace cen ropy na 2,9% ročně.

Současná ekonomika

Základní charakteristika

Současný Egypt je typickým příkladem transformující se ekonomiky, jejíž systém postupně přechází od státního plánování k tržním reformám.

Přes problémy světového hospodářství pokračoval Egypt v roce 2008 ve svém ekonomickém růstu na základě pokračující implementace širokého spektra reformních kroků započatých v roce 2004. Egypt dosáhl velmi pozoruhodného růstu HDP i v roce 2008 ve výši 7,2%. Tím se egyptské ekonomice podařilo tři roky za sebou udržovat poměrně velký nárůst ekonomiky (v roce 2006 o 6,8%, v roce 2007 o 7,1%). Tento vývoj odráží rozumné kroky vlády ve fiskální a měnové politice, strukturálních reformách a postupné privatizaci a v odbourávání státních subvencí. Pozoruhodného pokroku bylo dosaženo při usnadnění a zrychlení procesu k zahájení podnikatelské činnosti, získávání licencí, registraci vlastnického práva, získávání úvěrů, regulacích zahraničního obchodu a uzavírání obchodních transakcí. Negativa egyptské ekonomiky zůstávají stále stejná – vysoká vnitřní zadluženost, projevující se výší vládních dluhů, vysoká nezaměstnanost, vysoká inflace – v srpnu 2008 dosáhla rekordní úrovně 25,6%, malá podpora široké veřejnosti pro reformy, které mají minimální dopad na zvyšování životní úrovně obyvatelstva. V Egyptě žije 97,5% populace pod úrovní 10,- USD na krytí denních životních nákladů, což je srovnatelné na Blízkém východě jen s Jemenem.

HDP (Hrubý domácí produkt)
Vývoj HDP a inflace

Během fiskálního roku 2007/2008 dosáhl růst HDP 7,2%, Tento vývoj byl dosažen díky silnější domácí poptávce (spotřební zboží, investice) a rovněž díky zvýšenému exportu ropných produktů, hotových produktů i surovin. Tento trend pozitivně podporovaly pokračující bankovní, daňové a celní reformy. Na tomto růstu HDP se podílel privátní sektor ze 67%.

Zahraniční investice

Přímé zahraniční investice dosáhly v hodnotovém vyjádření 13,2 mld. USD. Vedle tradičních investorů USA, zemí EU a Zálivu, se vláda snaží o podporu investic z dosud netradičních zemí. Příkladem je čínská investice 10 mil. USD do námořních přístavů, indické investice v celkové hodnotě 20 mil. USD do petrochemického průmyslu a ocelářství a jihokorejská investice 100 mil. USD do šesti farmaceutických továren.[4] Vláda rovněž v průběhu roku 2007 uzavřela dohody s Čínou, Ruskem, Tureckem, Jordánskem a Katarem o výstavbě průmyslových zón.

Skladba přímých zahraničních investic směřovala ze 49% do zcela nových projektů, ze 32% do petrochemie a 18,5% směřovalo do privatizačních procesů.[4]

Nezaměstnanost

Míra nezaměstnanosti se udržuje kolem 9% díky schopnosti egyptského hospodářství alespoň částečně absorbovat každoroční přírůstek nového práceschopného obyvatelstva. V minulém fiskálním roce oficiální statistiky vykazovaly míru nezaměstnanosti 8,9%. Bohužel mezi mladou populací kolem 20 let je míra nezaměstnanosti až 20%.Souhrnná teritoriální informace Egypt.

Míra inflace

Míra inflace dosáhla míry 20,2% a byla tak nejvyšší od 90. let minulého století. Pro porovnání předcházející rok to bylo 8,6%. V domácí ekonomice se tak plně projevilo zvyšování cen potravin, které je Egypt nucen masivně importovat, na světových trzích.[4]

Příjmy a výdaje státního rozpočtu

Deficit státního rozpočtu zůstává trvale velkým problémem i přesto, že proběhla řada strukturálních reforem a vláda plánovala postupné snižování schodku rozpočtu o 1% až 1,4% každý rok po dobu čtyř let. V roce 2007/2008 vzrostl čistý deficit státního rozpočtu na 60,9 mld. LE (2006/2007 –54,7 mld. LE). V poměru k HDP se jedná o pokles na 6,8% oproti 7,5% předcházejícího roku, díky větší míře dosaženého celkového HDP. Největší zátěží zůstává pro státní rozpočet vládní subvence do energií, ropných produktů a základních potravin pro nízkopříjmovou část obyvatelstva. V současné době se jedná o podporu 15 mil. obyvatel, což představuje třetinu všech výdajů ze státního rozpočtu.

Během fiskálního roku 2007/2008 činily výdaje na mzdy a kompenzace státních zaměstnanců 22,3%, na vzdělání 11,9% a na zdravotnictví 4,6% všech vládních výdajů. Celkové příjmy státního rozpočtu dosáhly během fiskálního roku 2007/2008 částky 221,4 mld. LE a celkové výdaje 282,3 mld. LE. Příjmy z turistického průmyslu zaznamenaly v minulém roce opět velký nárůst. Počet turistů se zvýšil o 25% na 12,3 mil. Tento pokračující úspěšný trend posiluje cíl egyptské vlády, aby v roce 2015 přijelo každoročně již celkem 15 mil. návštěvníků. Počet nocí strávených v Egyptě se zvýšil z 96,3 mil. na 127,1 mil. během posledního roku a příjmy vzrostly o 32%.[4] Pro zajímavost v roce 1998 navštívilo Egypt pouze 3,5 mil. turistů.

Příjmy ze Suezského kanálu a transfery ze zahraničí, představující výdělky Egypťanů pracujících hlavně v oblasti Zálivu, jsou příjmové kategorie státního rozpočtu, které profitovaly z extrémně vysokých cen ropy během roku 2007/2008. Počet plavidel, které využily Suezský kanál se meziročně zvýšil o 8% a příjmy vzrostly o 27% díky novému progresivnímu systému zpoplatnění. Hodnota transferů zahraničních výdělků akcelerovala o 50% a dosáhla během fiskálního roku hodnoty 9.6 mld. USD. Platební bilance skončila v přebytku 5,4 mld. USD a navázala tak na tendenci růstu z předcházejících let.[4]

Export a import

Hodnota exportu a importu ve fiskálním roce 2007/2008 vzrostla o 36,1%, z toho export zboží se zvýšil o 33,3% na 29,4 mld. USD a import zboží do Egypta o 37.8% na 52.8 mld. USD. Obchodní bilance tak skončila v deficitu 23.4 mld. USD. Export ropy a ropných produktů činil 43,7% a vývoz neropných produktů (zelenina, ovoce, bavlna, ořechy, zařízení, cement, farmaceutické produkty, železo, ocel) potom tvořil 50,2% celkové hodnoty.
Produkce a spotřeba ropy

Skladba importovaného zboží byla následující: ropné produkty 9,3%,spotřební zboží 16,1%, obiloviny a jedlé oleje 18,3%, automobily, stroje a zařízení 22,5%, plasty, chemické produkty, železo, ocel 29,2%. Země EU zůstávají největším obchodním partnerem Egypta v celkovém objemu vzájemné výměny v hodnotě 27,8 mld. USD (33,9%). Mezi klíčové produkty egyptského exportu do zemí EU patří ropa a ropné produkty, železo, bavlna, textil, cement, železo a ocel, farmaceutické produkty, výrobky z hliníku. Země EU vyvážejí do Egypta ropné produkty, železo, ocel, zařízení a stroje. USA si udržují druhou pozici ve vzájemném obchodu s hodnotou výměny 19,1 mld. USD. Zahraniční obchod s asijskými nearabskými zeměmi je na třetím místě v celkové hodnotě 14,2 mld. USD. Vzájemná výměna mezi arabskými zeměmi a Egyptem dosáhla hodnoty 8,6 mld. USD.[4]

Hospodářské styky s ČR

Egyptská arabská republika byla tradičním obchodním partnerem Československa již před druhou světovou válkou. České firmy se v uplynulých desetiletích aktivně podílely na realizaci celé řady rozvojových projektů a dodávek investičních celků. Zejména se jednalo o výstavbu projektů v oblasti energetiky, zavlažovacích systémů, cukrovarů, mlýnů na obilí a cementárenského průmyslu.

Obchodní výměna mezi ČR a EAR vykazuje trvale vysoké aktivní saldo ve prospěch české strany. I když je vývoz do EAR pro ČR relativně významný (v měřítku celkového vývozu do rozvojových zemí) – je z hlediska EAR marginální, neboť tvoří 0,6 % celkového egyptského dovozu. Podle českých statistických údajů dosáhl vývoz českých výrobků do Egypta v roce 2008 hodnoty 231,632 mil. USD,což znamená meziroční nárůst exportu o 39%. Dovoz z Egypta v roce 2008 zaznamenal rovněž nárůst a celkem bylo dovezeno zboží v hodnotě 40,332 mil. USD, což je zvýšení o 34%.

Obyvatelstvo

Populace v Egyptě se odhaduje na 98 milionů lidí. Populace rostla postupně a vytrvale po celé devatenácté století, zdvojnásobila se v průběhu osmdesáti let. Začátek byl v roce 1880, kdy se zrychlilo tempo růstu, a počet obyvatel vzrostl více než o 600 procent za 100 let. Tempo růstu byly vysoké zejména po druhé světové válce. V roce 1947 sčítání lidu ukázalo, že v Egyptě byla populace kolem 19ti milionů. Při sčítání lidu v roce 1976 se ukázalo, že populace stoupla až na 36,6 milionu. Po roce 1976 populace rostla ročním tempem o 2,9 procenta a v roce 1986 dosáhla celkem 50,4 milionu, včetně asi 2,3 milionů Egypťanů pracujících v jiných zemích.

Ačkoli celková hustota obyvatelstva v roce 1990 bylo jen asi padesát čtyři lidí na kilometr čtvereční, téměř 99 procent všech Egypťanů žije podél břehů řeky Nil na 3,5 procentech z celkové rozlohy země. Průměrná hustota obyvatelstva v údolí Nilu přesáhla 1500 na kilometr čtvereční, což je jedna z největších hustot na světě.

Podle sčítání lidu v roce 1986, 51,1 procent obyvatel Egypta byli muži a 48,9 procenta ženy. Více než 34 procent obyvatel mělo dvanáct let nebo méně, a 68 procent bylo pod věkem třiceti let. Méně než 3 procenta Egypťanů mělo šedesát pět roků nebo více. V roce 1989 průměrná délka života byla padesát devět roků u mužů a šedesát let u žen. Míra dětské úmrtnosti byla 94 úmrtí na 1000 narozených. Ačkoliv městská populace roste rychlejším tempem než na venkově, od sčítání lidu v roce 1947 , stále ještě přibližně 51 procent lidí žilo na vesnicích. Do konce roku 1989 nicméně demografové odhadují, že se poměr město-venkov vyrovná.

Pokud jde o přírodní zdroje země, populace je velmi velká. Ačkoli to není dokonalé měřítko, tolik lidí na množství zdejší obdělávané půdy, může mít nepříznivý dopad. V roce 1974 Egypt, který byl čistým vývozcem obilí po staletí se stala čistým dovozcem potravin, zejména obilovin.

Již v roce 1959 vládní ekonomové vyjádřili znepokojení nad negativním dopadem vysokého tempa růstu obyvatelstva. V roce 1966 vláda zahájila celonárodní kontroly porodnosti a program zaměřený na snížení ročního populačního růstu na 2,5 procenta nebo méně. Tyto programy ve snižování tempa růstu obyvatel byly úspěšné ve, ale v roce 1973 se čísla začly opět zvyšovat. Regulace populace politiky začlo být neefektivní, protože většina Egypťanů, zejména ve venkovských oblastech, oceňuje velké rodiny.

population_density_egypt.gif

Starověký egypt

je historicky nejstarší národ na světě. Starověký Egypt je zajímavý nejen proto, že má mnoho četných památek (pyramidy v Sakkáře, pyramidy v Dahšúru, pyramidy Abúsíru, pyramidy v Gíze pyramid v liště Amonův chrám Karnak, chrámový komplex v Luxoru, hrobky v Údolí králů, Ramesseum a mnoho dalších), které přežily staletí a dnešní generace jsou tichými svědky dávných časů, ale  je to také zajímavý proces kdy se od starověkého Egypta přešlo až po přičlenění k Římu. Kombinace dvou rozdílných kultur (jižní – Horní Egypt – a severní částí – Dolního Egypta) stačí na dvě století. V Egyptě měl silnější slovo Hornío Egypt, Dolní Egpyt zase významně ovlivnil strukturu společenského zřízení.Postupem času se stal Egypt jednotným. Prostřednictvím svého vzniku je Egypt významně odlišný od ostatních států, které nejdříve dlouho fungovaly jako městské státy.

Ačkoli jednota starověkého Egypta v některých obdobích byla více nebo méně ohrožena, politické a náboženské struktury zajistily vždy umělou, ale přesto solidní bilanci. Teokratické monarchie na základě vynikající organizaci státní správy a mocní kněží. Jen silný centralizovaný stát je schopen zvládnout různé regiony a lidé s různými názory.

Starověký Egypt a jeho faraoni

Nejsilnější osoba ve starověkém Egyptě byl faraon. Faraon byl politický a náboženský vůdce egyptského lidu, drží tituly: ‘Pán dvou zem ‘a ‘velekněz každého chrámu’.
Jako ‘pán dvou zemí’  byl vládcem Horního a Dolního Egypta. On vlastnil všechny pozemky, určoval pravidla, vybíral daně  a bránil Egypt proti cizincům.

Jako ‘velekněz Každého chrámu’, byl faraon zastoupením bohů na Zemi. On vykonával rituály a chrámy stavěl na počest bohů.

Starověký Egypt a jeho architektura

Egyptská architektura byla především zaměřena na náboženské stavby, ale i ta, která byla spjata s panovníkem, byla tímto ovlivněna. Faraon, bůh na zemi, se stával strážcem řádu a zárukou, že síly zla nezvítězí. Ideje jako zmrtvýchvstání a obnovení sil, byly pevně zakotveny v egyptské architektuře. Proto se ve stavbách využívalo kosmologických plánů více než pouze materializace stavitelského záměru. To se projevovalo při obřadech doprovázející zahájení a koncepci stavby.
Chrám byl příbytkem boha, místem obřadů, uctívání, obětování a komunikací s ním. Také zde, byla výzdoba tomuto účelu podřízena. V celkovém uspořádání byl dodržován přísný řád (matematický). Například při stanovení chrámového dvora byl vztah mezi délkou a šířkou stanoven pomocí pravoúhlých trojúhelníků v poměru 3:4:5. Takto vytvořená stavba vypadala proporcionálně vyváženě a symetricky v tzv. „duchu architektonické harmonie“.
Nejběžnější materiály byla hlína, sušené cihly, dřevo, rákosí a papyrus, tudíž materiály lehké a vhodné pro zdejší klima. Při budování z těchto prvků vznikaly zcela specifické formy (roztřepený horní okraj stěny z rákosové rohože, prkna vytvářející výstupky a výklenky, sloupy s otevřenými papyrusovými stvoly atd). Tyto formy, včetně detailů, byly při zrodu kamenné architektury (Stará říše) a převedeny do nového materiálu.
Konstrukční systém byl architrávový (překlad nikoliv klenba). Zeď byla zpravidla na své vnější straně směrem vzhůru zúžena. Pilíř měl zpočátku tvar čtyřbokého hranolu. Někdy byla před pilíř umístěna socha boha nebo panovníka. Kromě pilířu se používaly sloupy (papyrusový, lotosový…). Na pilíři tvořila hlavici jednoduchá deska, na sloupu se vyvíjela hlavice.Vývoj architektury se dělí na čtyři velká údobí:

  1. Předhistorická doba do roku 3200 př. n. l. a umění prvních dynastií – hlavním městem Abydos; předpokládá se hrobní architektura, budování obytných domů a pevností
  2. Stará říše, spadající do let 2778 – 2263 př. n. l. – města Abydos, Nakáda, Sakkara aj.; rozmach kultu mrtvých; budují se mastaby a pyramidy; od 5. dynastie se staví menší pyramidy a počíná monumentální chrámová architektura
  3. Střední říše (1991 – 1786 př. n. l.) – města jako Mennofer (Memfis) a Veset; odklon od pyramidových staveb – skalní hroby
  4. Nová říše (1580 – 1083 př. n. l.) – Veset; chrámové stavby dosáhly své největší monumentality, taktéž skalní hrobky; obytné budovy byly několikapatrové

Starověký Egypt a jeho náboženství

panteon starověkého Egypta je velice zajímavý. Egypťané uctívali mnoho bohů, kteří byli „lokální“, ale také bohy s „celostátní platností“ jako například Usir, Eset, Hor, Re, Sutech, Thovt, Hathor a další.

Přibližně od poloviny pátého století zažívalo původní staroegyptské náboženství útlak. Nahrazovalo je postupně křesťanství, které se v zemi udrželo dodnes u koptské církve. Ovšem od sedmého století zde nastal rozmach islámského vyznání, k němuž se v dnešní době hlásí okolo devadesáti procent populace.
Charakteristika islámu

Islám zcela určitě ovlivňuje ve velké míře každodenní život místních obyvatel. Tento směr má své kořeny v učení proroka Mohammeda, jenž působil jako náboženský i politický vůdce. Stoupence islámu nazýváme muslimy. Uctívají jednoho boha Alláha, který údajně zjevil Mohammedovi korán a sunnu, což značí soubor činů a slov Mohammeda. Z těchto pramenů vychází i pět pilířů, které zavazují každého muslima v jeho životě. V praxi to znamená platnost monoteismu božství, modlit se pětkrát denně s očištěnýma rukama, placení určitého podílu majetku na dobročinné účely, dodržování půstu v měsíci ramadánu a alespoň jednou za život se zúčastnit poutě do Mekky. Islámské právo založené na náboženských textech položilo vznik různým pravidlům, jenž ovlivňují muslimy nejen v oblasti politiky, bankovnictví, obchodu a ekonomiky, ale i v oblasti rodiny, sexuality a hygieny.

Starověký Egypt a jeho písmo

Hieroglyfy se vyvinuly z předliterárních uměleckých tradic Egypta. Například, symboly na gerzeanské keramice od asi  4000 př. Kr. se podobají hieroglyfickému písmu. Po mnoho let byla nejdříve známým hieroglyfickým nápisem Narmerova paleta, nalezená během vykopávek u Hierakonpolis (moderní Kawm al-Ahmar) v 90. letech 19. stol., která byla datována do doby asi 3200 let př. Kr. Nicméně v roce 1998 německý archeologický tým provádějící vykopávky pod vedením Guntera Dreyera u Abydosu (moderní Umm el-Qa’ab) odkryl hrobku U-j předdynastického vládce a objevil tři sta hliněných tabulek popsaných protohieroglyfy, datovaných do období Nakáda IIIA ve 33. století př. Kr.. První celá věta napsaná v hieroglyfech, která byla dosud objevena, byla nalezena na otisku pečeti nalezené v hrobce Setha-Peribsen u Umm el-Qa’ab v Abydosu, která se datuje od druhé dynastie

Egypt a egyptologové

zakladatelem české egyptologie je František Lexa, autor dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Jeho zásluhou byl v r. 1925 na půdě Filozofické fakulty UK založen egyptologický seminář, Lexa se o dva roky později stal prvním řádným profesorem egyptologie v tehdejší ČSR. Mezi jeho studenty patřil, kromě mnoha dalších, i Jaroslav Černý, jeden z nejvýznamnějších egyptologů 20.století a profesor egyptologie na univerzitách v Londýně a Oxfordu. Bezprostředním podnětem ke změně egyptologického semináře na tehdejší Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře (Tento název ústavu byl po rozdělení Československa změněn na název současný) v r. 1958 se stalo vyhlášení mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie ohrožených vodami tehdy zahajované stavby Vysoké přehrady u Asuánu. (více k založení ústavu zde (.pdf, autorka Adéla Macková))Místo finančního příspěvku se naše vláda rozhodla akci podpořit účastí našich egyptologů na pracech v Núbii. Se souhlasem egyptské vlády tak vznikl mezinárodní ústav s jedním pracovištěm v Praze a druhým v Káhiře. Při založení ústavu svými organizačními schopnostmi významně napomohl Lexův žák Prof. Zbyněk Žába. Počátkem šedesátých let začala expedice ústavu pracovat pod vedením Z. Žáby v Núbii. V souvislosti se založením jeho egyptského pracoviště byla ústavu přidělena i archeologické koncese na pyramidovém poli v Abúsíru u Káhiry. Výzkum se zde v 60. a první polovině 70.let soustředil především na Ptahšepsesovu mastabu, jednu z nejvýznamnějších soukromých architektur doby Staré říše. Nový impuls zaznemanala archeologická práce ústavu v Abúsíru v r. 1976. Tehdy ústav získal novou koncesi na této lokalitě, jež zahrnuje poměrně veliké území přibližně o rozloze 2 km2 zahrnující celou oblast mezi Abúsírem a Sakkárou s mnoha památkami, především z období Staré říše a Pozdní doby. Nesporné zásluhy o rozvoj ČEgÚ UK a egyptologie u nás vůbec má bývalý ředitel ústavu Prof. PhDr. Miroslav VERNER, DrSc. Významným mezníkem pro další vývoje české egyptologie byl vznik Českého národního egyptologického centra v létě 2000.